<!-- $Id: kernel-baking.xml 41851 2006-10-17 19:37:53Z mck-guest $ -->
<!-- original version: 40980 -->

 <sect1 id="kernel-baking"><title>Kompilace nového jádra</title>
<para>

Proč byste si chtěli sestavit nové jádro? Obvykle nejde o
nutnost, poněvadž jádro dodávané s Debianem funguje ve většině
počítačů. V Debianu také bývají dostupná alternativní jádra, která
mohou odpovídat vašemu hardwaru lépe než jádro výchozí, takže byste se
na ně určitě měli podívat. Nicméně nové jádro může být užitečné
v následujících situacích:

<itemizedlist>
<listitem><para>

Potřebujete vyřešit hardwarový konflikt zařízení nebo speciální nároky
hardwaru, které dodávané jádro nezvládne.

</para></listitem>
<listitem><para>

Ve standardním jádře postrádáte podporu zařízení nebo nějakou službu
(např. podporu vysoké paměti).

</para></listitem>
<listitem><para>

Chcete menší jádro bez ovladačů, které nepoužíváte. Urychlíte start
systému a ušetříte paměť.

</para></listitem>
<listitem><para>

Chcete monolitické jádro místo modulárního.

</para></listitem>
<listitem><para>

Chcete jádro z vývojové řady.

</para></listitem>
<listitem><para>

Chcete se o jádře dozvědět něco víc.

</para></listitem>
</itemizedlist>

</para>

  <sect2><title>Správa jader</title>
<para>

Nebojte se kompilace jádra, je to zábava a budete z ní mít užitek.

</para><para>

Doporučený způsob kompilace jádra v Debianu vyžaduje tyto balíky:
<classname>fakeroot</classname>, <classname>kernel-package</classname>,
<classname>linux-source-2.6</classname> a další, které
již máte patrně nainstalované (úplný seznam je v souboru
<filename>/usr/share/doc/kernel-package/README.gz</filename>).

</para><para>

Tato metoda vytvoří ze zdrojových textů jádra .deb balíček, a jestliže
používáte nestandardní moduly, taktéž z nich vyrobí aktuální balíčky.
Při instalaci balíčku se do adresáře <filename>/boot</filename> uloží
pěkně pohromadě jádro, mapa symbolů <filename>System.map</filename> a
aktuální konfigurace.

</para><para>

Jádro <emphasis>nemusíte</emphasis> připravovat touto cestou, ale
domníváme se, že s využitím balíčkovacího softwaru se proces
zjednoduší a je také bezpečnější. Místo balíku
<classname>linux-source-2.6</classname>
si klidně můžete stáhnout poslední zdrojové texty jádra přímo od
Linuse.

</para><para>

Popis balíku <classname>kernel-package</classname> se nachází v
adresáři <filename>/usr/share/doc/kernel-package</filename>.
V následujících odstavcích najdete jen stručný úvod k jeho použití.

</para><para>

V dalším budeme předpokládat, že zdrojové texty jádra verze
&kernelversion; uložíte někam do svého domovského adresáře.<footnote>

<para>

Existují i jiná místa, kam můžete zdrojové texty jádra rozbalit, ale
použitá možnost je nejjednodušší a nevyžaduje žádná speciální práva.

</para></footnote>

Přejděte do adresáře, kde chcete mít zdrojové texty jádra
(<userinput>cd <replaceable>~/build</replaceable></userinput>),
rozbalte archiv (<userinput>tar xjf
/usr/src/linux-source-&kernelversion;.tar.bz2</userinput>) a vejděte
do vzniklého adresáře (<userinput>cd
linux-source-&kernelversion;/</userinput>).

</para><para>

V prostředí X11 nakonfigurujte jádro příkazem <userinput>make
xconfig</userinput>, nebo v terminálu příkazem <userinput>make
menuconfig</userinput> (musíte mít nainstalovaný balíček
<classname>ncurses-dev</classname>). Pročtěte si nápovědu a pozorně
vybírejte z nabízených možností. Pokud si v některém bodu nebudete
vědět rady, je většinou lepší zařízení do jádra vložit. Volby, kterým
nerozumíte a které se nevztahují k hardwaru, raději nechte na
přednastavených hodnotách. Nezapomeňte do jádra zahrnout <quote>Kernel
module loader</quote> (tj. automatické vkládání modulů) v sekci
<quote>Loadable module support</quote>, které přednastavené nebývá,
avšak Debian tuto službu předpokládá.

</para><para>

Příkazem <userinput>make-kpkg clean</userinput> pročistíte strom
zdrojových textů a vynulujete předchozí nastavení balíku
<classname>kernel-package</classname>.

</para><para>

Kompilaci jádra provedete příkazem <userinput>fakeroot
make-kpkg --initrd --revision=jadro.1.0
kernel_image</userinput>. Číslo verze si můžete zvolit podle vlastní
úvahy, slouží pouze k vaší orientaci v připravených
balících. Kompilace zabere chvíli času, záleží na výpočetním výkonu
vašeho počítače.

</para><para>

Až kompilace skončí, jádro nainstalujete jako každý jiný balík. Jako
root napište <userinput>dpkg -i
../linux-image-&kernelversion;-<replaceable>podarchitektura</replaceable>_jadro.1.0_&architecture;.deb</userinput>.
<replaceable>podarchitektura</replaceable> je volitelné upřesnění
architektury, <phrase arch="x86"> např. <quote>686</quote>,
</phrase> které jste zadali při konfiguraci
jádra. <userinput>dpkg -i</userinput> nainstaluje jádro spolu
s doprovodnými soubory. Jedná se třeba o soubory
<filename>System.map</filename>, který je užitečný při dohledávání
problémů v jádře, a <filename>/boot/config-&kernelversion;</filename>
obsahující konfigurační soubor jádra. Balík s jádrem je dostatečně
chytrý, takže během instalace upraví zavaděč tak, aby implicitně
používal nové jádro. Pokud jste vytvořili balík s moduly (třeba PCMCIA
nebo lm-sensors), je nanejvýš vhodné ho také nainstalovat.

</para><para>

Nyní je čas spustit systém s novým jádrem. Projděte si chybové hlášky,
které se mohly při instalaci jádra vyskytnout, a pokud vše vypadá
dobře, restartujte příkazem <userinput>shutdown -r now</userinput>.

</para><para>

Více informací o debianích jádrech a o kompilaci jader si můžete
přečíst v <ulink
url="&url-kernel-handbook;">Debian Linux Kernel Handbook</ulink>.
Popis balíku <classname>kernel-package</classname> najdete v adresáři
<filename>/usr/share/doc/kernel-package</filename>.

</para>
  </sect2>
 </sect1>