1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169
|
<!-- $Id: non-debian-partitioning.xml 68544 2013-03-15 21:36:41Z mck-guest $ -->
<!-- original version: 68523 -->
<sect1 id="non-debian-partitioning">
<title>Předrozdělení disku pro více operačních systémů</title>
<para>
Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých
oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních.
Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi — přidání nábytku do
jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.
</para><para arch="s390">
Kdykoliv se v této kapitole bude mluvit o <quote>disku</quote>, měli
byste si to přeložit do světa &arch-title; jako <quote>DASD</quote>
nebo <quote>VM minidisk</quote>. Obdobně <quote>počítač</quote>
znamená <quote>LPAR</quote> nebo <quote>VM guest</quote>.
</para><para>
Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém
<phrase arch="any-x86">
(Windows 9x, Windows NT/2000/XP/2003/Vista/7, OS/2, MacOS, Solaris, FreeBSD,
…)
</phrase>
<phrase arch="s390">
(VM, z/OS, OS/390, …)
</phrase>
a chcete na stejný disk ještě umístit &debian;, patrně se nevyhnete
přerozdělení disku. &debian; pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti
a nemůže být nainstalován na oblasti systému Windows nebo třeba MacOS X.
Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis
je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu
oblast pro kořenový souborový systém.
</para><para>
Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem
svého stávajícího operačního systému<phrase arch="any-x86">, jako je
Správa disků ve Windows nebo fdisk v DOSu</phrase><phrase
arch="powerpc">, jako je Disk Utility, Drive Setup, HD Toolkit nebo
MacTools</phrase> <phrase arch="s390">, jako je VM
diskmap</phrase>. Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez
jejich modifikace.
</para><para>
Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu
dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů
zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději
vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.
</para><para>
Přestože některé moderní operační systémy zvládají přesun a změnu
velikosti některých oddílů bez zničení obsahu, takže by se dalo
vytvořit místo pro &debian; beze ztráty dat, jedná se o inherentně
nebezpečnou operaci a proto byste to měli spáchat až po kompletní
záloze všech dat. <phrase arch="any-x86">Oblasti typu FAT/FAT32 a NTFS
se dají bezeztrátově upravovat například ze Správy disků ve Windows 7,
nebo během instalace přímo z &d-i;u (viz <xref
linkend="di-partition"/>).</phrase>
</para><warning><para>
Pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk
rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se
instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít
u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo
CD s původním systémem a podobně.)
</para></warning><para>
I když s diskovými oblastmi mohou manipulovat jak &d-i;, tak nástroje
ve stávajícím operačním systému, vždy bývá nejlepší, když si své
oblasti vytváří vždy ten systém, který je bude používat, protože sám
nejlépe ví, co mu chutná. To znamená, že oblasti pro &debian-gnu;
byste měli vytvořit v &d-i;.
</para><para>
Jestliže budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste
tyto systémy instalovat před &debian;em. Instalační programy Windows a
jiných systémů by mohly zabránit startu &debian;u nebo vás navést k
přeformátování některých důležitých oblastí.
</para><para>
Tyto problémy můžete úspěšně vyřešit, případně se jim úplně vyhnout,
ale nejjistější je instalovat &debian; jako poslední systém.
</para><para arch="powerpc">
Aby OpenFirmware automaticky zaváděl &debian-gnu;, měly by se oblasti pro
&debian; vyskytovat před všemi ostatními oblastmi na disku (obzvláště
před zaváděcími oblastmi Mac OS X).
To se zajistí třeba tím, že se před instalací vytvoří prázdná oblast
<emphasis>před</emphasis> ostatními zaváděcími oblastmi na disku.
(Z malých applových oblastí vyhrazených pro ovladače disků nelze
zavádět.) Poté, při instalaci &debian;u, se tato oblast smaže a nahradí
se oblastmi pro &arch-parttype;.
</para>
<!-- paragraph scheduled for removal
<para>
Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný
disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační
systémy (původní systém a &debian;), musíte:
<orderedlist>
<listitem><para>
Zazálohovat vše v počítači.
</para></listitem>
<listitem><para>
Zavést z <phrase arch="s390">pásek</phrase> <phrase
arch="not-s390">disket</phrase> nebo CD dodaných s původním operačním
systémem.
<phrase arch="powerpc">Při zavádění z CD MacOS držte klávesu
<keycap>c</keycap>. Tím donutíte CD, aby se stalo aktivním systémem
MacOS.</phrase>
</para></listitem>
<listitem><para>
Oddílovým programem původního systému vytvořit oblast(i) pro původní
systém a ponechat volné místo pro &debian;.
</para></listitem>
<listitem><para>
Nainstalovat původní operační systém do jeho nových oblastí.
</para></listitem>
<listitem><para>
Vyzkoušet, že původní systém funguje a stáhnout si instalační soubory
&debian;u.
</para></listitem>
<listitem><para>
Zavést instalátor &debian;u a pokračovat v instalaci.
</para></listitem>
</orderedlist>
</para>
-->
<!-- &nondeb-part-x86.xml; currently includes only outdated information;
&nondeb-part-x86.xml;
-->
&nondeb-part-sparc.xml;
&nondeb-part-powerpc.xml;
</sect1>
|